Elektrický invalidní vozík

Sestřenice se narodila s menším hendikepem. Nejdříve se o ni starali rodiče, když zemřeli, vzali si ji naši. Protože ještě chodili do práce, musela sestřenice zůstávat doma sama a postarat se o sebe. Což to zvládala, jen jsme jí museli pořídit nějaký vozík, aby s ním mohla jezdit po zahradě, na dvorku, nebo i do místní prodejny na nákup. Chtěla nám ukázat, že už je samostatná. Na doporučení kolegy z práce, že jí máme u vás koupit elektrický vozík, jsme k vám do obchodu vyrazili.

Pan prodavač se nás ptal, co všechno by sestřenice na invalidním vozíku zvládla a kam bude nejčastěji jezdit. Říkal, že elektrické invalidní vozíky se hodí i pro lidi s menším hendikepem, a usoudili jsme, že elektrický invalidní vozík sestřenice v pohodě sama zvládne ovládat. Prodavač nám ukazoval hodně elektrických vozíků pro invalidy, ale protože jsme se v nich vůbec nevyznali, poprosili jsme ho, ať nám vybere ten nejvhodnější. Ukázal nám elektrický vozík do mírných terénů, s menší rychlostí a i nižším výkonem. Také říkal, že se jí s vozíkem bude dobře manévrovat, má menší poloměr otáčení, všude se s ním tak vejde. Nechtěli jsme úplně nový vozík pro invalidy, nabízel nám tedy elektrický invalidní vozík z bazaru, nebo zánovní elektrický vozík a ještě repasované invalidní vozíky.

Všechny vypadaly dobře a ke všem byl záruční list. Vybrali jsme na doporučení prodavače repasovanou verzi s tím, že až se s vozíkem sestřenice naučí jezdit, kdykoliv můžeme přijet koupit jiný, třeba výkonnější. Z vaší příplatkové výbavy jsme ještě dokoupili opěrku hlavy a loketní opěrky. Elektrický vozík jste nám přivezli domů a naučili sestřenici na něm jezdit. Chceme poděkovat vaší firmě, že takové pomůcky pro hendikepované prodáváte.